Slovinský film
Historie slovinského filmu je ve své podstatě rozporuplná. Své počátky má v Ljutomeru ve třech krátkých snímcích zdejšího advokáta Karola Grossmana, ale na další si musel počkat až do r.1948. Už ve dvacátých letech měl svou první sexbombu a mezinárodní hvězdu, přesto je povýtce lokální a mezinárodních úspěchů sklidil pomálu. Už ve třicátých letech existovalo filmové studio, přesto nedalo vznik prvnímu velkému celovečernímu slovinskému filmu.
Karol Grossman si r. 1905 pořídil vynález bratří Lumierů a z okna svého bytu s ním natočil film Odchod od mše v Ljutomeru a v témže roce ještě Trh v Ljutomeru a r. 1906 i třetí snímek Na zahradě. První dva vznikly spíše jako pokusy s dokumentární hodnotou, třetí už nese známky inscenování záběru a snahu o režijní utváření snímku.
Nejznámější osobností slovinského filmu mezi oběma válkami byla zcela jistě herečka, známá pod pseudonymem Ita Rina (vl. jm. Lida Kravanja). Podařilo se jí uspět v soutěži královny krásy a dostala se k německé filmové společnosti a odjela na natáčení do Berlína. Zde si ji vyhlédl Gustav Machatý, režisér provokativního českého snímku Erotikon (1929), jehož hlavní hvězdou se stala. Hned v následujícím roce hrála v dalším českém filmu Tonka Šibenice. Poté natáčela ještě pro další produkce v různých zemích Evropy.
V zlatorohově království (V kraljstvu Zlatoroga) a Triglavská úbočí (Triglavske strmine) jsou dva v podstatě dokumentární filmy, které jsou vrcholy slovinského filmového snažení v době mezi světovými válkami.
|
|
|
K prvním celovečerním filmům se Slovinci propracovali po 2. světové válce, z nichž první měly ideologický podtext (Na svoji zemlji, rež. France Štiglic, Údolí míru, 1956). Přelomem v tomto období bylo dílo českého režiséra Františka Čápa, který do Slovinska po válce odešel a natočil tu několik úspěšných filmů. Autor první zvukové filmové Babičky (1940) se do povědomí Slovinců zapsal mj. komediemi Vesna (1953), Nečekej na máj (Ne čakaj na maj, 1957), X-25 hlásí (X-25 javlja, 1960) nebo Naše auto (Naš avto, 1962).
Období 60. let vychází z inspirace francouzského filmu nové vlny (film noir) především v dílech Boštjana Hladnika (Tanec v dešti, slovin. Ples v dežju, 1961), Matjaže Klopčiče nebo Karpo Godiny (Vor Medúza, slovin. Splav Meduze, 1980).
Oblíbená byla vždy zpracování literárních předloh. Takto byla na filmové plátno převedena díla např. Jurčičův Desátý bratr (Deseti brat), Tavčarovo Podzimní kvítí (Cvetje v jeseni, 1973), Cankarovo Na příkrých stezkách (Na klancu, 1971), Kosmačův Tantadruj, Zupanovo Nasvidenje v naslednji vojni (předloha Menuet za kitaro) po r. 1991 např. Lainščkovo Halgato, Ki jo je megla prinesla či Petelinji zajtrk, Jančarovo Zvenenje v glavi, Mazziniho Sladke sanje (předloha Král dunících duchů, český knižní překlad Já, Tito a gramofon) aj.
V posledním dvacetiletí dosáhly diváckých úspěchů např. filmy Volnoběh (V leru, 1998), Chléb a mléko (Kruh in mleko, 2001), Kajmak a marmeláda (Kajmak in marmelada, 2003), Kohoutí snídaně (Petelinji zajtrk, 2007) či Slovinka (Slovenka, 2009)
Typické po slovinskou kinematografii je také fakt, že nemá příliš vysloveně komerčně úspěšných filmů. K takovým se řadí filmy Františka Čápa, ze současných např. Petelinji zajtrk. V malém Slovinsku je ale skoro nemožné, aby na sebe film vydělal. Bez štědré podpory ze strany státu by realizace nových snímků byla prakticky nemyslitelná. O podporu nově vznikajících slovinských filmů se stará Slovinský filmový fond (Slovenski filmski sklad) a o jeho minulost Národní filmový archiv, který restauruje staré snímky. Asi největším filmovým festivalem je Festival slovinského filmu v Portoroži nebo Lublaňský mezinárodní filmový festival (LIFFE).
Mezi nejznámější osobnosti současného slovinského filmu dále patří režiséři Franci Slak, Jan Cvitkovič, Damjan Kozole, Igor Šterk nebo Metod Pevec, z herců např. Pavle Ravnohrib (známý např. rolí Prešerna v životopisném televizním seriálu, spoluprodukovaném Českou televizí), Polde Bibič (Podzimní kvítí), Milena Zupančič (Podzimní kvítí), Vlado Novak (Petelinji zajtrk) nebo Nataša Burger (české filmy Medvídek nebo Horem pádem).
Ukázky z některých dalších slovinských filmů: Moj ata, socialistični kulak (1987), To so gadi (1977), Srečno, Kekec (1963), Outsider (1997).