headerphoto

Geografie Slovinska

Slovinsko leží ve všech smyslech tohoto slova na křižovatce. Dotýkají se tu čtyři velké jazykové skupiny, slovanská, ugrofinská, germánská a románská; historické a zeměpisné celky střední Evropa, Mediterán, západní Evropa a Balkán; přírodní celky Alpy, Panonská nížina, Dinárský masiv a Středomoří. Všechny tyto celky zde spoluvytvářejí pestrou mozaiku slovinské krajiny i kultury. Od nepaměti se tu křížily obchodní stezky ve směru od severu k jihu (od Pobaltí do Říma tzv. jantarová stezka) i z východu na západ (z Podunají a Balkánu do západní Evropy).

Slovinsko je mladý stát, který se na mapě Evropy objevil teprve 25. června 1991, kdy vyhlásilo nezávislost. Tímto aktem bylo dovršeno dlouhé úsilí Slovinců o společný stát, poprvé politicky vyjádřené programovým manifestem Sjednocená Slovenie (Zedinjena Slovenija) r. 1848. Ještě r. 1918 volili Slovinci nikoli ideální, ale pro ně existenčně jistější spojení s Chorvaty a Srby ve společném státě Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, později nazývaném Jugoslávie. Teprve na počátku 90. let 20. století nazrála mezinárodní situace k tomu, aby bylo možné dávný sen Slovinců uskutečnit.

Základem slovinského území jsou někdejší rakouské země Kraňsko, Korutany a Štýrsko. Rozloha dnešního Slovinska se uvádí 20.273 km2 1, ze všech zemí světa jsou na 150. místě podle rozlohy. Slovinsko obývají zhruba dva miliony lidí, což je přibližně jedna pětina obyvatel ČR (celkově 143. ve světě). Hustota osídlení je v průměru 101 obyv./km2 2, ale současně je třeba říci, že osídlení je značně nerovnoměrně rozložené. Vyplývá to z charakteru povrchu země, který je velmi hornatý (zasahuje sem východní cíp Alp) a ani vrchoviny s nižší nadmořskou výškou kvůli strmosti svahů nejsou příliš vhodné k bydlení ani např. zemědělské činnosti.

Hranice Slovinska

Slovinsko hraničí se čtyřmi státy, na severu s Rakouskem, na západě s Itálií, na jihu a jihovýchodě s Chorvatskem a na východě s Maďarskem.

Severní hranice země s Rakouskem (318 km) byla stanovena jako výsledek plebiscitu (referenda) v Korutanech, který byl součástí změn uspořádání střední Evropy po rozpadu Rakouska-Uherska r. 1918. Národnostně smíšené území Korutan bylo na základě výsledků hlasování rozděleno mezi Rakousko a tehdy nově vzniklý stát Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Většina území Korutan připadla Rakousku včetně početné slovinské menšiny. Dnešní Slovinsko má z původních Korutan pouze malou část kolem Dravogradu, Slovenj Gradce a údolí řeky Meži. Hranice vede od západu na východ po hřebeni Karavanek a východní část tvoří také řeka Mura. Hranice ve Štýrsku se konstituovala v téže době a snahám německého obyvatelstva připojit k Rakousku celé Štýrsko zabránila až rázná vojenská operace generála Rudolfa Maistra.

Nejkratší hranice (102 km) s Maďarskem byla stanovena ve stávající podobě trianonskou dohodou r. 1920.

Nejdelší (670 km) je hranice s Chorvatskem, která nebyla nikdy příliš ustálena a definitivně se vytyčovala teprve po rozpadu bývalé Jugoslávie r. 1991. Vede podél hraničních pohoří Haloze, Gorjanci a Snežnik a podél toku řek Sotly, Kolpy a na Istrii řeky Dragonji.

Nejméně stabilní byla ve 20. století západní hranice s Itálií (280 km). Do 1. světové války patřil Terst s okolím a Gorice Rakousko-Uhersku. Po 1. světové válce se Itálie zmocnila nejen Terstu a Gorice s okolím, ale celé Istrie až po Rijeku, Krasu a Notraňska a dostala se téměř až k Lublani. Po 2. světové válce byla větší část tohoto území rozdělena na dvě neutrální zóny A a B. Definitivně bylo zdejší uspořádání stanoveno Londýnskou dohodou z r. 1954, která přiřkla Zonu A s Terstem Itálii a Zonu B Jugoslávii. Hranice dnes probíhá od severu napříč masívem Julských Alp, Posočím, Gorickými Brdy (Goriška Brda), Krasem a v blízkosti Ankaranu.

Velkým jablkem sváru mezi zainteresovanými zeměmi je hranice na moři v oblasti Terstského zálivu. Pro Slovinsko, které má v Koperu významný námořní přístav, má strategický význam zejména přístup do tzv. mezinárodních vod. Pro Chorvatsko znamená nejen nepříjemnou konkurenci tamní Rijece, navíc se kolem problému nakupilo mnoho nacionalistického jedu a ani jeden z řady pokusů o řešení sporu od r. 1991 nepřinesl úspěch. Teprve první dohody mezi premiéry obou zemí Jadrankou Kosorovou a Borutem Pahorem z r. 2009 dávají naději na domluvu.

1 - Slovenski statistični letopis 2010
2 - Slovenski statistični letopis 2010