Vodstvo Slovinska
Slovinsko charakterizuje poměrně hustá říční síť, ale typické je pro ni to, že je tvořena relativně malými vodními toky, zatímco velkých řek je zde málo. Více než 100 km délky toku mají ze slovinských řek pouze čtyři, Sáva, Dráva, Kolpa a Savinja. Taková podoba říční sítě má za následek značnou rozkolísanost ve stavu průtoku, zejména v závislosti na sezónních srážkách.
Nejdelší slovinskou řekou je Sáva, pramenící v Alpách (má dva prameny - Sávu Bohinjku, vytékající z vodopádu Savica, a Sávu Dolinku, pramenící nedaleko Kranjské Gory, které se slévají u Radovljice). Sáva míjí Lublaň, kde se stáčí na východ a přes Litiji, Trbovlje a Krško přitéká k Dobové, kde po 221 km opouští Slovinsko a dále přes Záhřeb směřuje její tok až do Bělehradu, kde se vlévá do Dunaje.
|
|
|
Druhou řekou podle délky na slovinském území je Dráva (144 km), pramenící v italských Karnských Alpách. Protéká rakouskou Klagenfurtskou kotlinou a severně od Dravogradu vtéká na slovinské území a stáčí se k východu směrem na Maribor, protéká také Ptují a Ormožem a za ním opouští Slovinsko a pokračuje přes Varaždin podél maďarské hranice a nedaleko Osijeku se vlévá do Dunaje. Její stabilní průtok se využívá pro řadu hydroelektráren.
|
|
|
Třetí nejdelší slovinskou řekou je Kolpa s délkou toku 118 km. Pramení na chorvatské straně hranice v pohoří Gorski Kotar a její velká část tvoří slovinsko-chorvatskou hranici. Posléze pokračuje po chorvatském území přes Karlovac k Sisaku, kde se vlévá do Sávy.
Řeka Savinja pramení v Kamnicko-Savinjských Alpách nad vodopádem Rinka a teče jihovýchodním směrem až k Celje, kde se stáčí k jihu a u městečka Zidani most se vlévá do Sávy. Jen o malinko kratší délku toku na slovinském území (98 km) má Mura. Pramení v Rakousku a na slovinské území vtéká severně od Mariboru, kopíruje část hranice s Rakouskem, rozlévá se Pomurskou rovinou a odděluje Štýrsko a Zámuří, v Chorvatsku pak tzv. Medjimurje. Nedaleko Legradu se vlévá do Drávy. Je to řeka s nížinným charakterem s řadou meandrů, mrtvých ramen a mokřadů. Během vysokých stavů vody je schopna měnit svůj tok. Pobřežní lužní lesy jsou důležitým ekosystémem pro řadu rostlinných i živočišných druhů.
|
|
|
Největší řekou Přímoří je Soča, pramenící nedaleko Trenty v Julských Alpách a u Nové Gorice po 96 km odtéká do Itálie, kde pod jménem Isonzo vtéká do Terstského zálivu. Jen o 2 km kratší tok má doleňská Krka, která pramení zhruba 25 km jižně od Lublaně, protéká Doleňskem přes Žužemberk, Novo mesto, Kostanjevici a u Brežic se vlévá do Sávy. Jen nepatrně kratší je Sotla (90 km), která pramení nedaleko Rogatce, teče podél slovinsko-chorvatské hranice a vlévá se do Sávy těsně za slovinskou hranicí v chorvatské vsi Drenje Brdovečko. Ve štýrském pohoří Pohorje nedaleko hory Rogla pramení řeka Dravinja, která teče Ptujskou rovinou a u Videmu u Ptuje se vlévá do Drávy.
|
|
|
Mezi menší, ale geograficky významné řeky patří např. také goreňské Kokra a Sora, hlavním městem protékající Lublanice, přítoky Soči Idrijca a Vipava, krasové ponorné řeky Reka a Pivka, istrijská Dragonja (tvoří hranici s Chorvatskem na Istrii), bělokrajinská Lahinja či korutanská Meža.
Slovinsko spadá do dvou evropských povodí. Jedna pětina území spadá do povodí Jaderského moře, zbylé čtyři pětiny odvádí vodu ze svých toků přes Dunaj do Černého moře. Rozvodí probíhá nejvyššími partiemi Julských Alp a Dinárského pohoří.
|
|
|
Charakter oblastí, kterými řeky protékají, na mnoha místech napomohl vytvoření hlubokých a strmých soutěsek či kaňonů, např. na horním toku Kolpy, na Sávě mezi Zidaným Mostem a Litijí. Specifický typ představují velmi úzké, ve vápenci utvářené soutěsky, které Slovinci označují jako koryta. Asi nejznámější je u Bledu na říčce Radovna, známá jako Vintgar, kde již více než sto let vede udržovaná turistická stezka. Z podobných uveďme např. Pokljuku, koryta Mostnice a Ribnice v Bohinjském údolí aj., ale také v Karavankách (Dobršnik, Belca), na Idrijsku (Gačnik, Pršjak, Zgornja Idrijca), u Tržiče atd.
Řada vodních toků byla ve Slovinsku využívána jako pomocný zdroj síly pro nejrůznější lidské činnosti, např. se využívala k pohonu hamrů a pil (Goreňsko) nebo mlýnů (Zámuří), ve 20. století také k výstavbě několika hydroelektráren (viz Průmysl-Energetika).
Kolísání hladin řek je ve Slovinsku nerovnoměrné, řídí se jak samotným množstvím srážek a jejich rozložením během roku, tak také skladbou místních hornin a dalšími faktory. Řeky v Přímoří v bezprostřední blízkosti moře (Dragonja, Rižana) mají tzv. srážkový říční režim s minimem vody v létě, naopak maximum zajišťují zimní dešťové srážky. Řeky, pramenící v Alpách, mají dvě průtoková maxima na jaře a na podzim, které zajišťují jak dešťové srážky, tak jarní tání sněhu. Jde o tzv. sněhově-dešťový režim. Kombinovaný říční režim vykazují řeky, které Slovinskem protékají svým dolním tokem (Dráva, Mura).
Oblastí se specifickým vodním režimem je Kras. Porézní povrch se stará o velmi rychlé odvádění dešťové vody z povrchu do podzemí. Řada řek funguje na části svého toku jako řeky ponorné (Reka, Pivka). Kras způsobuje také atypické fungování vysychajícího Cerknického jezera. Vodní toky v krasových oblastech mají stálou teplotu v průběhu celého roku, ale také se mnohem obtížněji čistí. Na Krasu se vždy projevoval nedostatek vody, většinou se jako pitná voda využívala dešťová voda, kterou místní lidé jímali ze střech do betonových nádrží.
Přírodních jezer Slovinsko mnoho nemá. Nejběžnější jsou jezera ledovcového původu, která leží vesměs v Julských Alpách - Bohinjské jezero (plocha 3,2 km2) a Bledské jezero (1,4 km2). Obě mají značný význam pro cestovní ruch.
|
|
|
Na Notraňsku se nachází ještě vysychající jezero Cerknické krasového původu, jehož plocha závisí na výši hladiny spodních vod. V maximech (při tání sněhu na jaře a dešťových maximech na podzim) může dosahovat až 24 km2. Je také velmi mělké, výška jeho hladiny nikde nedosahuje více než několik metrů. Naopak v suchém létě vysychá a zarůstá travou. Další krasové jezero je např. Divje jezero u Idrije, jehož přítok je kdesi v hlubinách dodnes neprozkoumaných krasových sifonů.
Říční jezera vznikají podél toku řek po změně jejich toku např. z mrtvých ramen. Ve Slovinsku jich je kolem 30, nejznámější jsou podél toku Mury - Petišovské jezero, Muriša, Potkova aj.
|
|
|
Na řadě toků vznikly větší či menší přehradní nádrže, které vedle energetiky slouží např. také rekreačním účelům (Ptujská či Zbiljská přehradní nádrž). Některé vznikly také zatopením vytěžených uhelných lomů, např. Družmirské jezero ve Velenjské kotlině. Největší umělou vodní nádrží ve Slovinsku je Ptujská přehradní nádrž na řece Drávě nedaleko Ptuje. (Pozn. označení "přehradní nádrž" odpovídá českým zvyklostem, ale je mírně zavádějící dík skutečnosti, že slovinština nerozlišuje přírodní a umělou vodní plochu a pro obojí používá slovo jezero: Bohinjsko jezero i Ptujsko jezero.)
|
|
|
Ve Slovinsku lze nalézt také větší počet vodopádů, z toho některé o docela úctyhodných rozměrech. Jejich vzhled a množství vody kolísá podle sezónních srážek či v závislosti na tání sněhu, většinou jsou nejmohutnější zjara. Jako nejvyšší vodopád ve Slovinsku je uváděna Čedca (vysoká 130 m, po sesuvech r. 2008 nižší) na Jezersku, mohutný je vodopád Boka (106 m) nedaleko Bovce. Asi nejznámější a nejfotogeničtější je bohinjský vodopád Savica se dvěma rameny.
Bažinaté a mokřadní oblasti ležely vždy v okolí Lublaně, ale vzhledem k výhodnosti této oblasti pro hospodářské využití i bydlení je oblast Lublaňských blat již od 19. století intenzivně vysušována a zachovala se jen v odlehlejších částech jihozápadně od Lublaně. Známou mokřadní oblastí je Krakovský les (Krakovski gozd) u Šentjerneje. Mezi mokřadní oblasti lze počítat také okolí Cerknického jezera či Planinské pole na Notraňsku, případně oblast slepých ramen Mury a Drávy. Zcela zvláštním příkladem jsou mokřady v blízkosti moře v oblasti Sečoveljských salin. Vzhledem k tomu, že v těchto oblastech roste mnoho vzácných rostlin a žije řada ohrožených druhů živočichů, zejména obojživelníků a ptáků, jsou tyto oblasti na různém stupni chráněny státem.
Nevelký pás (47 km) slovinského mořského pobřeží geograficky náleží do Terstského zálivu v Jaderském moři. Pro Slovinsko má moře nesmírný hospodářský význam, současně však je zdejší voda silně zatěžována průmyslem a lodní dopravou. Rozdíl ve výšce hladiny mezi přílivem a odlivem činí kolem 60 cm. Slanost moře je citelně vyšší, než je celosvětový průměr (37-38 ‰ proti 33 ‰). Teplota moře dosahuje v létě až 26 °C.