Jože Plečnik (1872-1957)
Nejvýznamnější slovinský architekt, který vytvořil zcela specifický osobní styl vytvořený na základě zkušenosti se secesí a moderním expresionismem. Zvláště pozoruhodné jsou jeho experimenty v sakrální architektuře. Čechy se mohly podrobněji seznámit s dílem tohoto architekta r. 1996, kdy se konala na Pražském hradě velká výstava jeho prací.
Po školení ve Vídni u Otto Wagnera postavil ve Vídni první železobetonový kostel sv. Ducha (1910-13). V letech 1911-21 učil Plečnik na pražské UMPRUM (pak pokračoval ve výuce v Lublani 1921-56), což se stalo posléze odrazovým můstkem k jeho dalšímu působení u nás. Záhy dostává zakázku na stavbu kostela na náměstí Jiřího z Poděbrad na pražských Vinohradech (kostel Nejsvětějšího srdce Páně). Současně také pracuje pro prezidenta Masaryka, od něhož dostal významný úkol, totiž přetvořit Pražský hrad jako symbol císařské byrokracie ve vyjádření základních principů mladé československé republiky. Z rozsáhlých Plečnikových úprav na Hradě zmiňme alespoň Býčí schodiště, zahradu Na valech, známý Obelisk na III. nádvoří, úpravy vstupních prostor Hradu či vlastní soukromé místnosti prezidenta republiky.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Praha však nebyla jediným místem, kde Plečnik působil. Po sporech s některými našimi ambiciózními architekty odešel do Lublaně a po r. 1934 už do Prahy nezavítal. Zbylé NUK kontakty udržoval již jen písemně (včetně pozoruhodné korespondence s Masarykovou dcerou Alicí). Doma pak podnikl rozsáhlou úpravu jádra Lublaně poničené zemětřesením. Slavný projekt je zejména nábřeží a mosty (Ševcovský most, Tromostovje), úpravy lublaňského hradu a kostely. Z nich je to zejména kostel sv. Františka na lublaňském předměstí Šiška (úpravy původně barokního objektu z let 1933-36), dále v obci Črna vas nedaleko od Lublaně, kde se nachází kostelík sv. Michaela (1936- 39), ležící na 400 pilotů. Důležitou stavbou nyní využívanou pro různé kulturní akce, koncerty apod. je bývalý klášter Križanke v centru Lublaně. Duchovně souzní s jeho sakrálními projekty rekonstrukce lublaňského hřbitova Žale. Mezi jeho světskými projekty dominuje především Národní univerzitní knihovna (NUK, 1936-41) nebo např. budova Vzájemné pojišťovny.