Slovinské lidové tradice
Slovinské lidové zvyklosti vycházejí ze dvou základních zdrojů - křesťanské tradice a nečetných pozůstatků pohanských zvyků. Tradice, vycházející z křesťanských zvyků a svátků, jsou nám bližší a dobře srozumitelné. Jsou vázány na křesťanský liturgický rok, začínající Adventem a Vánocemi, svátkem Tří králů, Hromnicemi, vrcholící Velikonocemi a pokračující dobou svatodušní a prokládaný mariánskými svátky (největší je 15. srpna Veliki Šmaren, svátek Nanebevzetí P. Marie, který je rovněž státním svátkem a dnem pracovního volna).
Zima
|
|
|
Z pohanských slavností je asi nejznámější masopust na konci zimy na počátku období velikonoční postní doby. Na řadě míst se uchoval zvyk masopustních průvodů. Největší se koná tradičně na Ptuji, ale také v mnoha vsích v Pomuří, Drávském a Ptujském poli či Halozích. Jejich symbolem je maska tzv. Kurenta. Jeho postava má zahánět zimu a žehnat půdě pro dobrou úrodu v následujícím roce.
Jaro
|
|
|
S Velikonocemi je spojeno také malování kraslic (slovin. pisanice), které se dochovalo na mimořádné úrovni hlavně v Bílé krajině. Jiným svátkem jara je tzv. Jurjevanje, tedy svátek sv. Jiří (na Balkáně je slaven jako tzv. Djurdjevdan). Dodnes se na jeho počest v Bílé krajině konají průvody. Předvečer před sv. Janem pak večer zapalují mládenci na vsích ohně (slovin. kres), skáče se přes ně, zpívá a tančí.
Léto
S létem je spojena řada zvyklostí, lidových písní a oslav, vázaných na polní práce a sklizeň. Zmínku si zaslouží rovněž některé folklorní obřady, dnes realizované spíše jako turistická zajímavost, např. tzv. semiška ohcet, tedy tradiční lidová svatba (ohcet), zde konaná v bělokrajinské obci Semič.
Podzim
Podzimu dominují vážné svátky Všech svatých a Všech věrných zemřelých, u nás známé jako Dušičky. Kromě návštěv hřbitovů se např. nechávalo tento večer doma na stole víno, pro které si zemřelí příbuzní měli chodit.
S vínem je spojen svátek sv. Martina (11. listopadu) - Martinovanje. Slaví se první mladé víno sezóny a je to poslední bujný svátek před zklidňujícím obdobím Adventu.
Folklorní festivaly
Asi největším festivalem lidových písní, tanců a tradic je Kurentovanje na Ptuji a Jurjevanje v Črnomelji.
Kuchyně
Podobně jako je pestrá slovinská krajina, je pestrá i kuchyně. Východ ovlivňuje maďarská kuchyně se svým gulášem (zde zvaný bograč), západ zase italská s těstovinovými jídly (idrijské žlikrofi jsou obdobou raviol). Opravdu autochtonních jídel tolik není. Jsou to spíše jednoduchá venkovská jídla jako ajdovi žganci z pohankové mouky. Bohatší jídla byla vázána na svátky, takže jde o masové pokrmy a moučníky. Pro Kras je typická sušená šunka zvaná pršut, v různých krajích mají lokální verze různých klobás (známá je např. kraňská klobása) či tzv. savinjský žaludek (slovin. savinjski želodec). Z netradičních druhů mas se ve Slovinsku dříve jídával plch, dokonce i ježek, na Notraňsku rak.
Typickou ingrediencí pro Přímoří je olivový olej, naopak ve Štýrsku a Zámuří je do salátů a vůbec studené kuchyně velmi oblíbený dýňový olej.
Klasickou surovinou lidových receptů je pohanka. Dělala se z ní kaše, žganci i polenta.
|
|
|
Dalším národním jídlem jdou štruklji, plněné závitky z taženého těsta používané jako příloha k hlavnímu jídlu. Náplň může být velmi různorodá, např. tvarohová, ořechová, bramborová, fazolová, mátová či estragonová.
|
|
|
Známé jsou také nejrůznější moučníky. Na prvním místě je třeba uvést jakousi obdobu naší bábovky zvanou potica. Potica se peče s náplní a je zavíjená. Může být opět velmi variabilní, klasická je ořechová, maková, tvarohová, plněná suchým ovocem, rozinkami, čokoládou, ale existují i slané varianty se špekem či slaninou. Pro Zámuří je typická gibanica, několikapatrový koláč s několika pláty těsta s různými náplněmi mezi nimi. Pro okolí Škofje Loky jsou typické zdobené perníky (medenjak), oblíbené jsou také jablečné záviny (jabolčni zavitek). Elegantní moučník je bledský kremeš (blejski kremšnit).