Slovinská architektura
Slovinská architektura není v povědomí naší veřejnosti příliš dobře známá, snad s výjimkou Jože Plečnika. Vzhledem ke geografické poloze Slovinska se tady křížily různé umělecké vlivy, zejména italské a středoevropské.
Z nejstarších období jsou doloženy pozoruhodné stavby obyvatel Lublaňských blat umístěné na kůlech (odtud jejich označení jako koliščarji). Tento způsob budování domů se vyvinul právě kvůli zdejší mokřadní krajině.
Ani z antických časů se ve Slovinsku mnoho architektonických památek nedochovalo. Jde o pozůstatky objevené při vykopávkách v někdejších římských městech, v Lublani (emonské hradby v Mirje, zbytky raně křesťanské křtitelnice na Erjavcově ulici), v Celje (pod někdejším Knížecím palácem), nekropole Celjanů v nedalekém Šempeteru či Ptuji (mitraistické svatyně).
Románská architektura
Z původní románské architektury se do dnešních dnů nedochovalo mnoho, protože většina staveb prošla pozdější gotickou či barokní úpravou nebo zcela zanikla. Mezi nejstarší kostely patří ty v rakouských Korutanech (Gospa Sveta) a také na pobřeží Jadranu (koperská rotunda sv. Eliáše). Z dalších jsou to např. rotunda v Selu v Zámuří, rotunda v Mutě, menší baziliky v obcích Turnišče, Domanjševci, Martjanci aj. Dalšími významnými nositeli dobové architektury, dnes již také přestavěnými, byly zejména kláštery - Stična, Žiče a zejména benediktinský Gornji Grad.
Rovněž původně románské hrady byly postupně přestavovány a přebudovávány a přizpůsobovány aktuálním potřebám majitele. Románské jádro jednoduchého věžového typu mají např. hrady Bled, Kamen či Podsreda.
Gotická architektura
Gotika byla slohem, který byl ve Slovinsku velmi dobře přijat a rozšířil se do všech koutů země. Mezi nejvýznamnější impulzy zdejší gotice patří působení nástupců pražské parléřovské svatovítské hutě, kteří sem přišli na pozvání tehdy nejmocnějšího šlechtického rodu Celjských hrabat. Právě díky nim vzniklo několik velice kvalitních kostelů, např. katedrála sv. Daniela v Celje. Dalším výrazným uměleckým centrem bylo Goreňsko, zejména Kranj a Škofja Loka. Kostel sv. Kanciána v Kranji se stal dokonce vzorem tzv. halových kostelů. Z dalších pozoruhodných gotických kostelů je třeba uvést také poutní kostel v Crngrobu s charakteristickou předsíní, dvoupatrová kaple v Kamniku, kostel sv. Jakuba ve Škofje Loce, kostel sv. Mikuláše v Novém Městě a mnoho dalších.
Hradní architektura se vyvíjela v dobovém kontextu. Mezi nejvýznamnější gotické hrady patří např. Kostel, Ribnica, Otočec a samozřejmě sídelní hrad rodu celjských hrabat v Celje.
Další oblasti architektury byly zastoupeny daleko skromněji, protože tu scházeli významnější objednavatelé z řad měšťanstva. To se odrazilo také na mnohem skromnější podobě domů, kde kamenné domy byly stále spíše výjimkou než pravidlem. Byly proto nahrazeny později barokními domy či novostavbami v 19. století. O původním gotickém charakteru některých měst vypovídá častěji např. uliční dispozice než vnější podoba staveb.
Renesanční architektura
Renesance si hledala ve Slovinsku své uplatnění velmi pozvolna a obtížně. Důvodů byla celá řada. Hlavním nositelem renesančních idejí v sousední Itálii byla města, která jsou ovšem ve slovinských krajích velmi slabá. Další významný objednavatel byla katolická církev, která však na renesanci nahlížela spíše jako na umění spojené s protestantismem či dokonce pohanskou antikou, a v podstatě se jí vyhýbala. Samotní protestanté pak za podstatné pokládali umění slova, teologii, případně hudbu, ale vůči stavitelství se stavěli spíše indiferentně.
Nových sakrálních prostorů vzniká minimum. Odraz renesančního ducha lze ale pozorovat např. v úpravě interiérů pozdně gotických kostelů, v nichž je stále více zdůrazňována role lodi jako prostoru člověka (v protikladu ke kněžišti jako prostoru vyhrazenému Bohu a knězi).
|
|
|
Z již tak vzácných prostorů protestantských se dochoval jediný, tzv. Lutrovska klet (Lutherský sklep) u hradu Sevnica. Ostatní byly zničeny na konci 16. století během velmi rychlé a razantní protireformace.
Šlechta sice prokazovala tendenci napodobovat italské moderní renesanční zámky a vily, ale zároveň vnímají potřebu, aby jejich sídla nevycházela jen z potřeby po pohodlném a reprezentativním sídle, ale také stále potřebném vojenském obranném účelu stavby (15. a 16. století je dobou intenzivních nájezdů Turků z Balkánu, k nimž se později přidají také častá selská povstání). Vznikají stavby, které jsou kombinací obojího - mohutné vnější zdi se střílnami a rohovými věžemi, které mají uprostřed na nádvoří již znaky zámku, např arkádové nádvoří (zámek Krumperk).
Barokní architektura
|
|
|
Baroko je po gotice dalším výrazným slohem, který ovlivnil podobu slovinské krajiny, a zároveň posledním slohem, který ovlivnil všechny její složky - od církevních staveb, přes zámky, městské paláce, měšťanské domy a venkovská stavení.
Projevovalo se tu rozbití území dnešního Slovinska na jednotlivé země, které se vyvíjely relativně odlišně. V Přímoří byl tradičně výrazný vliv italského baroka, zejména toho benátského. Štýrsko ovlivňoval zejména Štýrský Hradec a jeho varianta středoevropského baroka. Lublaň a Kraňsko stojí někde na pomezí obojího a těží zejména z tranzitní polohy mezi oběma proudy. Využívá služeb řady umělců, kteří tudy procházeli jedním či druhým směrem.
|
|
|
Dominantním typem kostela je podobně jako jinde model římského jezuitského kostela Il Gesu. Ten přinesli také do Lublaně jezuité a vystavěli podle něj svůj lublaňský kostel sv. Jakuba. Ve stejném typu pokračoval také monumentální kostel při klášteru voršilek v Lublani. Druhý typ je centrální kostel, který měl své vzory zejména v některých severoitalských (lombardských) kostelech. Tak vznikl poutní kostel Nova Štifta u Ribnice. Ten se pak stal sám modelem pro další podobné kostely. Z dalších kostelů s centrální dispozicí lze uvést kapli sv. Františka Xaverského v kostele sv. Jakuba v Lublani či kostel sv. Anny v Tunjicích u Kamniku. Třetí model kostela spojuje oba typy prostorů - např. kostel u Preserje.
Nejvýznamnější barokní sakrální stavbou byla nová lublaňská katedrála. Měla již svého gotického předchůdce, který se však ukázal být již nedostačující. Proto z iniciativy biskupství a členů učené vědecké společnosti Academia Operosorum vzniká plán na novou stavbu. Navrhl ji známý italský architekt a malíř Antonio Pozzo, prováděl a vymalovával pak Giulio Quaglio. Vnitřní výzdoba vypráví jednak příběh života sv. Mikuláše, patrona kostela, jednak probouzí lokální patriotismus poukazem na starobylost a slavnou minulost lublaňského biskupství ještě v době antického Říma.
|
|
|
Zámky již mají plně charakter reprezentativní, jsou plněji zasazeny do krajiny, vznikají u nich zahrady a parky (Apače, Dornava, Štatenberg).
Klasicismus a architektura 19. století
Období závěru 18. století a počátku 19. století je ve Slovinsku stále ve znamení pozdního baroka, případně rokoka, ale klasicismus se tu uplatňuje velmi okrajově. Mezi významnější klasicistní stavby patří Souvainův dům na Městském náměstí v Lublani, lázeňský pavilon na promenádě v lázních Rogaška Slatina či budova, stojící na Kongresovém náměstí, zvaná Kazino, sloužící původně německé části lublaňských obyvatel jako jakýsi jejich "národní dům", později byla využívána jako kavárna a taneční sál. Samotné 19. století nezrodilo žádný velký sloh, ale žilo v duchu návratů ke starším uměleckým obdobím. Romantická neogotika postrádala šlechtický entusiasmus, takže se projevovala spíše jinde - mezi zajímavé stavby té doby patří kostel františkánů v Novém městě s orientálním nádechem. Slovinsko dlouho trpí hlavně nedostatkem objednavatelů. Církev se chová spíše konzervativně s malým smyslem pro nové umění. Hlavní architektonické projekty proto přišly teprve na konci 19. století s lublaňským starostou Ivanem Hribarem, velkým čechofilem, který začal proměňovat podobu centra Lublaně s cílem učinit z ní moderní evropské město. Vzor si bral především v Praze a také s oblibou spolupracoval s českými architekty, především Janem Antonínem Hráským. Mezi jejich projekty patří mj. budova Národního domu, dnes sloužící jako sídlo Národní galerie, Zemského paláce, dnes Univerzity, Opery apod. Všechny tyto stavby se pohybují v módních směrech neorenesance a neobaroka. Z dalších nových staveb v centru Lublaně uveďme ještě např. palác Kresia. Český architekt Jan Veyrich pak navrhl např. budovu Národního domu v Mariboru v obodobném duchu jako radnici v Pardubicích.
Secese
|
|
|
Prostor pro secesi se v Lublani otevřel tragickými událostmi r. 1895, kdy bylo jádro města poničeno katastrofálním zemětřesením. Secesní čtvrť vzniká zejména podél Miklošičovy ulice, kde stojí hotel Union, asi nejreprezentativnější stavba secesní Lublaně, dále činžovní domy Makse Fabianiho (Bambergův dům, 1907 aj.), nový most přes Lublanici se symboly draků - Dračí most aj. Architekt Ivan Vurnik se vydal cestou hledání osobitého národního slohu a vytvořil v tomto duchu na Miklošičově ulici budovu Družstevní hospodářské banky (1921) typickou výraznými malovanými ornamenty kolem oken.
Architektura 20. století
|
|
|
Hlavní osobností 20. století je jistě Jože Plečnik (podrobněji zde). Zejména v meziválečném období dotvořil novou podobu staveb a měst např. v Celje, Kranji či v Zámuří (Bogojina) nebo dokonce v dalších zemích Jugoslávie - Bosně (Sarajevo) a Srbsku (Bělehrad).
Vedle Plečnika však tvoří také např. následovníci funkcionalismu jako Ivan Vurnik (Sokolovna, 1926), Vladimir Šubic (Mrakodrap, slovin. Nebotičnik, 1933) nebo Edvard Ravnikar.