Výtvarné umění
Slovinské výtvarné umění se rodilo na křižovatce cizích vlivů a jen ve svých vrcholech rodí své specifické motivy a poetiky. Je to patrné už u antiky, která plně odráží typy římského umění, zejména portrétního (náhrobky v Šempeteru, lublaňský Emonec). Drží se jeho realismu a kopíruje křivku jeho rozmachu a úpadku.
Románské období
Pozůstatků románského umění se dochovalo minimum. Bylo většinou spojeno s architekturou, která ale v dalších staletích procházela nejrůznějšími úpravami a přestavbami, takže většina soch či obrazů při tom vzala za své. Nejstaršími stopami sochařství jsou reliéfy se spíše jen symbolickým náčrtem Krista z poutního místa Svete gore na Kozjansku a z korutanských Hodiší. Cenná je reliéfní výzdoba na vstupu do kostela ve Špitaliči.
Gotika
|
|
|
S gotikou je svázána první výtvarná dílna, která pracovala především pro benediktinský klášter Gornji Grad. Z této dílny pochází např. Solčavská madona. V závěru 14. století proniká do Slovinska z Čech kult tzv. krásných madon, které ovlivnily např. sochy světic sv. Barbory a sv. Kateřiny z kostela v obci Velika Nedelja. Slovinci mají také řadu velmi kvalitních piet, např. pietu z kostela sv. Daniela v Celje či z kostela v obci Goričane (dnes Národní galerie). V některých kostelech je dochována také původní působivá výmalba, např. Turnišče (výmalba od Janeze Aquily z Radgony), Muljava, Visoko nad Kureščkom (Janez Lublaňský), Mirna (Mistr Bolfgang) aj. Ustálil se tu charakteristický typ výmalby kostela zvaný kraňský presbytář (termín kunsthistorika F. Steleho). Jeho příklady jsou např. poutní kostel Crngrob či doleňská Mirna. Z oltářních celků jsou nejvýznamnějšími Kraňský oltář z kostela sv. Kanciána v Kranji (dnes Belveder, Vídeň) nebo Laibův oltář z kostela sv. Jiří na Ptuji. Z pozdních freskařských děl uveďme alespoň kostel sv. Primože a Feliciána nedaleko Kamniku s výmalbou s výjevy ze života Panny Marie.
Renesance
|
|
|
Kroky k renesanci lze spatřovat již např. ve světských motivech na obrazech mariánského cyklu z kostela sv. Primože a Feliciana u Kamniku. K renesančnímu realismu se hlásí náhrobky prvních lublaňských biskupů (Krištofa Ravbara a France Kacijanara) z kostela sv. Hermagora (slovin. sv. Mohor) a Fortunáta v obci Gornji Grad. Cenná je také iluzivní malba na stropě hlavního sálu Starého hrabství (slovin. Stara grofija) v Celje. Protestantské vnímání sakrálního prostoru dokládá jediný dochovaný příklad, tzv. Lutherský sklep v Sevnici.
Baroko
|
|
|
Baroko je obdobím velmi četných nových staveb a zakázek, což se odrazilo i v sochařství a malířství. Asi nejvýznamnějším sochařem slovinského baroka je benátský mistr Francesco Robba, který v Lublani začal působit jako samostatný mistr od r. 1727. Jeho nejznámějším dílem je Fontána tří kraňských řek, která si bere inspiraci u římských fontán (zejména Berniniho fontány Čtyř řek). Předtím už ale pracoval pro několik lublaňských kostelů - kostel sv. Jakuba, hlavní oltář (1732), voršilský kostel, hlavní oltář (1744), katedrálu sv. Mikuláše. Pro katedrálu vytvořil sochy čtyř lublaňských biskupů (1712-13) padovský sochař Angelo Pozzo. Ve Štýrsku převládal na italským vlivem vliv rakouský a zejména štýrský. Jeho hlavními představiteli byli Jožef Štraub (Morový sloup, Maribor, 1743) a Jožef Holzinger (kostel sv. Josefa, Slovenska Bistrica). Také malířství se orientovalo zejména na italské vzory. Často se obrazy objednávaly v Benátkách (Tintorettův Sv. Mikuláš v Novém Městě). Mezi vrcholy patří díla furlanského mistra Giulia Quaglia, který vyzdobil freskami lublaňskou katedrálu či teologický seminář. Vysokou úroveň mají také obrazy Fortunata Berganta. Maloval především portrétní obrazy pro šlechtu. Vrcholem pozdního baroka je dílo freskaře France Jelovška, který se věnoval hlavně církevním objednávkám. Proslulé jsou jeho fresky v poutním kostele Sladka gora (1753), ale také v dalších kostelech v obcích Groblje, Kamniku, Lublani aj. Pozdní barok či rokoko reprezentují bohaté štukové výzdoby na zámku Štatenberk nebo Gruberově paláci v Lublani nebo tzv. zlaté oltáře v kostelech (Muljava aj.).
Klasicismus a romantismus
Klasicismus zrodil ve Slovinsku vlastně jen jediného velkého malíře, a to France Kavčiče, a ten ještě navíc působil mimo Slovinsko. Dokumentuje se tak jistá prázdnota, která po umělecky bohatém baroku v tomto regionu nastala. Kavčič měl vynikající školení ve Vídni a pak v Itálii, díky kterému se mohl stát ředitelem vídeňské výtvarné akademie (1820). Maloval zejména oleje s náměty z antické mytologie, biblické scény, idyly aj. Pro nás je důležité také to, že část jeho děl je v majetku některých českých zámků (Velké Losiny, Krásný Dvůr). Romantismus reprezentují zejména monumentální krajinomalby Marka Pernharta s motivy slovinských hor nebo Antona Karingera. Nárůst významu měšťanstva v 19. století dokládá zejména malba biedermaieru v portrétním díle Jožefa Tomince nebo Matevže Languse.
Realismus
|
|
|
Druhá polovina 19. století vrací zájem objednavatelů o sochařská díla. Rodí se řada pomníků významným Slovincům - Valentinu Vodnikovi (1887-1889), Janezu Vajkardu Valvasorovi (1894-1903) - oba jsou dílem sochaře Alojze Gangla - či Giuseppe Tartiniho v Piranu (1896) od italského sochaře Antonia del Zotte. Celá tato vlna vrcholí pomníkem France Prešerena v Lublani. Sochařská díla se také vracejí na fasády významných budov zejména tehdejší Lublaně (Ganglovy sochy pro budovu Opery). Bohaté je také slovinské malířství tohoto období. Vazbami k českému prostředí jsou významní zejména bratři Jurij a Janez Šubicové. Jurij pracoval pro Vojtěcha Hynaise i Václava Brožíka, je doložena jeho práce na slavném plátnu Jan Hus před koncilem kostnickým. Je vypodobněn také na oponě pražského Národního divadla ve skupině umělců. Z jeho samostatných prací jsou nejvýznamnější obraz Před lovem (1883), který je prvním obrazem slovinského malíře, vystaveným na prestižním pařížském Salonu, nebo portrét Ivana Tavčara (1885). Jeho bratr Janez se rovněž spolupodílel na výzdobě Národního divadla, spolupracoval mj. s Hynaisem, Ženíškem či Alšem. Významnou osobností byla malířka Ivana Kobilca. Mezi její nejvýznamnější obrazy patří vitální Léto nebo půvabný portrét v duchu holandské malby 17. století Stařenka s kávou (slovin. Kofetarica, 1888). Významnou malířskou školu v Mnichově řídil Anton Ažbe. Tragickou postavou slovinského malířství byl pak Jožef Petkovšek s bolestně expresivními plátny Benátská kuchyně a Doma, vyjadřující tísnivou atmosféru prázdnoty, nepochopení a nekomunikace.
|
|
|
Impresionismus
Důrazy na slovinskou krajinu si své příznivce našel impresionismus. Mezi jeho představitele patřil např. Ivan Grohar se slavným obrazem Rozsévač, Rihard Jakopič či Matija Jama.
|
|
|
Expresionismus a další směry 20. století
Podobně jako v poezii je zajímavý také expresionismus ve výtvarném umění. Jeho vůdčími postavami jsou malíři a sochaři bratři France a Tone Kraljové. Tone se proslavil také freskovými malbami v některých přímořských kostelech. France ve 30. letech přešel od experimentujících pokusů expresionismu (např. obraz Revoluce) k realisticky orientovaným námětům (hovoří se o tzv. nové věcnosti). Třetí velmi všestrannou osobností byl Božidar Jakac. Ve 30. letech zaujal poetickými náměty Miha Maleš. Avantgardních osobností je málo, patří k nim např. Avgust Černigoj. Poválečné umění inspirované různými směry od surrealismu (Stane Kregar) po socialistický realismus, od poetického symbolismu po abstrakci, přineslo osobnosti jako např. Zoran Mušič, Gabrijel Stupica či skupina OHO.