headerphoto

Slovinská pohoří

Slovinsko je zemí relativně členitou, jeho průměrná nadmořská výška se uvádí 556,8 m. n. m.1 (v případě ČR 430 m. n. m., evropský průměr je dokonce jen 290 m. n. m.2). Na utváření zdejší hor se podílely zejména mladší geologické procesy jako třetihorní alpské vrásnění. Proto jsou zdejší svahy dosti strmé, průměrně se udává sklon 13°, ale v hornatých regionech až 20-30°. To samozřejmě ztěžuje využitelnost např. v zemědělství, a tak zůstává více než polovina plochy Slovinska zalesněná (údaje se trochu rozcházejí - Slovinský statistický úřad uvádí dokonce 66 %3). V celoevropském porovnání to znamená třetí největší podíl lesů na rozloze země po skandinávských státech Finsku a Švédsku.

Dolina Triglavských jezer
Dolina Triglavských jezer

Nejvýznamnější orografický celek jsou Alpy. Lze je rozdělit na tzv. vysokohorské Alpy, které zahrnují tři celky, Julské Alpy, Karavanky a Kamnicko-Savinjské Alpy, a tzv. předalpské podhůří, které obklopuje vysokohorské Alpy od Furlanska na západě, přes Posávskou vrchovinu, Pohorje až po Kozjak, ležící severně od Drávy. Vysokohorské Alpy představují nejvyšší část země, v geologickém složení převažuje vápenec a dolomit a pro utváření krajiny je typická ledovcová činnost (charakteristický tvar údolí do písmene U, morény, ledovcová jezera). Alpy jsou velmi vlhkou oblastí a představují velmi významný zdroj vody pro celou zemi (pramení tu řeky Soča, Sáva, Savinja, Meža, Sora, Kokra, Kamniška Bistrica aj.). Specifická je také obydlenost těchto regionů: většina lidí je koncentrována v údolích v menších obcích, chybějí tu větší města (Bovec, Bohinjska Bistrica, Tržič). Rozvoj průmyslu v minulosti určovaly menší naleziště železné rudy, které se dnes využívají jen málo nebo vůbec. Oblast je velmi vhodná pro rozvoj některých odvětví cestovního ruchu, ale ochrana přírody (Triglavský národní park) brzdí jeho nekontrolovatelný rozmach.

Slovinské Alpy
Slovinské Alpy

Julské Alpy jsou nejvyšším slovinským pohořím. Tvoří je mohutné vrcholy s dominantními severními stěnami. Leží zde nejvyšší slovinská hora Triglav (2864 m. n. m.), jejíž mytologický význam pro Slovince stvrdilo také umístění emblému tří horských vrcholů na slovinský státní znak. Julské Alpy se většinou dělí na východní část, ležící ve Slovinsku, a západní, ležící v Itálii.

Triglav Škrlatica
Triglav - Škrlatica

Důležitým komunikačním místem slovinských Alp je nejvýše položené horské sedlo Vršič (1611 m), které tvoří předěl mezi Goreňskem a údolím Trenty, kde začíná Přímoří. Další významné vrcholy jsou Škrlatica (2738 m), Jalovec (2645 m), Mangart (2679 m.n.m.), Kanin (2587 m.n.m.), Krn (2245 m.n.m.) aj. Kromě nich patří do Julských Alp také tři lesnaté horské planiny - Pokljuka, Mežakla a Jelovica. Do Julských Alp se zařezávají tři velká údolí - horní Sočské údolí s Trentou, Bohinjské údolí a Jesenické údolí.

Druhé nejvyšší i druhé nejrozsáhlejší jsou Kamnicko-Savinjské Alpy. Jejich nejvyšším vrcholem je Grintovec (2558 m.n.m.). Další významné vrcholy jsou např. Jezerska Kočna (2540 m), Skuta (2532 m), Ojstrica (2350 m) či Storžič (2132 m). Leží tu dvě možná nejkrásnější horská údolí celého Slovinska, a to Logarská dolina a Jezersko nebo ve výšce 1600 m položená Velká planina (Velika planina). Jsou navštěvovány o poznání méně než Julské Alpy, přestože v atraktivnosti nijak nezaostávají. Výchozím místem do oblasti je hlavně Kamnik, případně oblast Horní Savinjské doliny.

Logarská dolina
Logarská dolina

O něco nižší jsou Karavanky, které jsou hraniční pohořím s Rakouskem. Jsou v podstatě táhlým horským hřebenem mezi Sávou na jihu a Drávou na severu. Na západě se jejich hřeben začíná při trojmezí mezi Rakouskem, Slovinskem a Itálií (hora Peč, 1509 m) a táhnou se východním směrem až po své zakončení (Uršlja gora, 1699 m). Jejich nejvyšší horou je Stol (2236 m.n.m.). Turistika (pěší i lyžařská) se tu rozvíjí teprve v posledních letech, protože dříve zde fungoval přísný pohraniční režim. Dlouhá léta hrál významnou roli průsmyk Ljubelj, který spojoval Kraňsko a Korutany. Dnes ho z větší části nahradil tunel Hrušica.

Předhůří Alp
Předhůří Alp

Blegoš
Blegoš

Do předhůří Alp patří jižně ležící vrchoviny Idrijsko hribovje, Cerkljansko hribovje, Škofjeloško hribovje, Polhograjsko hribovje či Trnovský les. Na západní straně spadne také značné množství srážek (až 2000 mm/rok v Idrijské vrchovině). To umožnilo nadprůměrnou lesnatost těchto území, typické jsou hlavně listnaté (především bukové) a smíšené lesy. Idrijská a Cerkljanská vrchovina jsou velmi řídce obydlené zejména kvůli velmi sevřeným a hlubokým údolím. Nepřekvapí proto, že právě zde se během druhé světové války skrývali partyzáni a mj. zde zbudovali známou nemocnici Franja. Ve východněji ležících Škojelošské a Polhogradské vrchovině je obydlenost v širších údolích přeci jen vyšší, ve vyšších polohách se vyskytují jednotlivé osamocené usedlosti.

Východně od Lublaně pokračuje předhůří Alp rozsáhlou Posávskou vrchovinou, opět hodně zalesněnou. Ohraničena je na západě Lublaňskou kotlinou, na severu Celjskou kotlinou, na jihu Mirenským údolím a Kozjanskem na východě. Je celkově nižší než západní část předhůří, jen výjimečně přesahuje výšku 1000 m (nejvyšší vrchol Kuma 1260 m). V okolí Trbovlje vzniklo několik významných uhelných dolů (Zagorje, Hrastnik, Trbovlje). Pohořím protékají dvě významné řeky, Sáva a Savinja, které zde vytvořily několik hlubokých údolí. Hlavní dopravní tepny oblast obcházejí (hlavně přes sedlo Trojane, kam byla nasměrována trasa dálnice Maribor-Lublaň).

Směrem na východ pokračují Alpy nižším Kozjakem při hranici s Rakouskem (nejvyšší vrchol Košenjak s 1522 m.n.m.) a pohořím Pohorje (nejvyšší hora je Črni vrh, 1543 m.n.m.). Hřebeny Pohorje jsou často široké a rozložité, takže se na jejich nepropustných horninách zadržuje voda, která dala vznik řadě rašelinišť (např. Lovrenško barje) a jezírek (Lovrenška jezerca). Jihovýchodní úbočí, obrácená do Panonie, skýtají příhodný prostor pro pěstování vinné révy. Zdejším tradičním řemeslem bývalo sklářství, které zaniklo podobně jako vorařství na Drávě, a tak dnes převládá spíš lesnictví a turismus. Izolovaným pokračováním Pohorje je linie hor Boč-Donačka gora-Macelj u chorvatské hranice.

Donačka gora
Donačka gora

V oblasti se rozkládají dvě významná údolí - Horní savinjská dolina s okolními planinami je centrem lesnictví, zatímco Šalešská dolina (též zvaná Velenjská kotlina) je jednou z člověkem nejvíce dotčených oblastí Slovinska. Byl zde otevřen velký uhelný důl a vybudována největší slovinská tepelná elektrárna, které představovaly v 70. a 80. letech značnou ekologickou zátěž pro krajinu.

Oblast Přímoří
Oblast Přímoří

Nanos
Nanos

Flyšový základ mají menší pahorkatiny na západní hranici Slovinska - Goriška Brda a jižní Brkini. Obě jsou vystaveny podnebnému vlivu nedalekého moře, takže jsou poměrně teplé a poskytují vhodné podmínky k zemědělství (vinohradnictví, ovocnářství). To platí také pro Vipavskou dolinu jihovýchodně od Nové Gorice, ohraničené ze severu dvěma náhorními plošinami (Trnovský les a Nanos) a z jihu Krasem. I zde se silně uplatňuje vliv moře, ale současně je údolí situováno tak, že se tu objevuje silný zimní vítr bóra. Ani oblasti ležící bezprostředně u moře nejsou klasicky nížinné. Zdejší pahorkatina bývá označována různě - Koperská pahorkatina, Šavrinska Brda, Koprska Brda, Slovenska Istra apod. Jde opět o flyšovou pahorkatinu táhnoucí se od Krasového zlomu (Kraški rob) nad obcí Črni kal a pokračující do chorvatské Istrie.

Dinárská oblast
Dinárská oblast

Druhým velkým horským celkem ve Slovinsku je Dinárské pohoří, které se táhne od Notraňska přes Doleňsko a Bílou krajinu dále na jihovýchod do Chorvatska a Bosny. Dinárské planiny jsou značně kamenité, neúrodné a také velmi řídce obydlené. Je to mj. díky odlehlosti a špatné dopravní dostupnosti některých oblastí, proto má tento region řadu sociálních problémů a vylidňuje se. Zasahuje sem také množství krasových jevů (jeskyně, propasti, závrty), řada zdejších řek je ponorných. V místech s porézním povrchem je také poměrně sucho. Je to velmi zalesněná oblast, místy se dokonce dochovaly původní lesy (Kočevje) s výskytem některých vzácných druhů velkých savců (medvěd, vlk, rys). Typické jsou zde planiny místy vystupující až k 1000 m. n. m. Patří sem řetěz vysokých dinárských planin, táhnoucích se od Trnovského lesa a Nanosu jihovýchodním směrem přes tzv. Postojenskou bránu k planinám Javorniki, Snežnik (nejvyšší hora Snežnik 1797 m), Kočevski rog a Gorjanci, kudy probíhá hranice s Chorvatskem. Tvoří první výraznou orografickou překážku směrem od moře, takže zde spadne značné množství srážek (až 3000 mm). Díky tomu jsou tyto oblasti hustě porostlé lesy, zejména bukovými, ve vyšších polohách také jedlovými.

Panonská oblast
Panonská oblast

Posledním celkem je subpanonské Slovinsko na východě a jihovýchodě Slovinska, které je rovinaté, úrodné a také hustěji osídlené. Představuje až čtvrtinu území s typickým kontinentálním podnebím s teplotními vrcholy v létě, které umožňují pěstování vína. Hornatější oblasti dosahují maximálních výšek 800-1200 m. n. m. Jsou zde značné rozdíly v rozvinutosti regionů, zejména průmyslovým Štýrskem a zemědělským Zámuřím.

Jeruzalem
Jeruzalem - Ljutomersko-Ormoške gorice

Východně od Drávy leží dvě pahorkatiny s nadmořskou výškou kolem 300-400 m - Slovenske gorice a v úplném severo-východním cípu země pak Goričko. Slovenske gorice jsou nejrozsáhlejší slovinskou pahorkatinou, někdy se dělí ještě na Západní Slovenske gorice a Ljutomersko-Ormožské gorice (oblast zvaná téžPrlekija). Další příhraniční pahorkatina na jihu jsou Haloze. Pro panonskou oblast je typická řada tektonických zlomů, které daly vznik minerálním pramenům a také lázním (Radenci, Moravske Toplice, Rogaška Slatina aj.). K dalším menším pahorkatinám tohoto regionu náleží mj. Bizeljsko, Kozjansko, Posotelsko, ale také roviny Drávské a Ptujské pole a Pomuří.



1 Vlada Republike Slovenije - Osnovni geografski podatki
2 Zemepis.com - geografický portál
3 Slovenski statistični letopis 2010


Nejvyšší vrcholy

Triglav 2864 m
Škrlatica 2738 m
Mangart 2679 m
Visoki Rokav 2646 m
Jalovec 2645
Oltar 2621 m
Velika Ponca 2602 m
Razor 2601 m
Dolkova špica 2591 m
Kanin 2587 m