Slovinské regiony
|
|
|
Dělení malého Slovinska na menší územní celky je mnohem složitější záležitostí, než by se na první pohled mohlo zdát. V zásadě jsou v užívání minimálně čtyři možné modely a každý se používá k jinému účelu a v jiném kontextu. Nejčastěji se lze setkat s dělením podle tzv. historických zemí, které vychází z původních regionů-zemí ještě z doby Rakouska Uherska. Utvářely se ještě jako hraniční hrabství někdejší Svaté říše římské v době vrcholného středověku. Toto dělení fakticky zaniklo po roce 1918, kdy byla jimi napříč položena hranice nových nástupnických zemí Rakouska a Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (později Jugoslávie). Jde o Kraňsko, jež se zde tradičně dělí ještě na Goreňsko, Doleňsko a Notraňsko, Bílou krajinu a dále Korutany, Štýrsko, dříve k Zalitavsku patřící Zámuří a region, který ve stávající podobě vznikl teprve po ustálení západní hranice dnešního Slovinska po r. 1945 a přiřknutím území tzv. Zóny B k Jugoslávii (podle Londýnské dohody z r. 1954), tj. Přímoří. Označení Přímoří je pro nás trochu matoucí, neboť nejde jen o území v blízkosti moře, ale podél celé západní hranice od moře přes Kras, Goricko a Vipavsko a přes celé slovinské Posočí až po Bovec a Trentu v alpských údolích.
|
|
|
Další typ dělení respektuje zeměpisné specifičnosti země. Není zdaleka tak ustálený, jako dělení podle historických zemí a v různých geografických dílech doznalo různých úprav a změn. Pobrežní část Přímoří, někdy také označovaná jako slovinská riviéra, s velmi hustým osídlením, přechází v členitou Istrii s malými vesničkami (Sveti Peter, Hrastovlje, Krkavče aj.), s typickými kamennými domy s nízkými střechami. Tuto oblast od zbytku země odděluje terénní zlom u obce Črni kal, kde začíná Kras. Ten se geologicky táhne jak na západ do Itálie, tak ještě hluboko do slovinského vnitrozemí, do Notraňska i Doleňska, kde se lze s krasovými jevy setkat rovněž. Hornatá oblast v předhůří Alp je pak označována jako Goricko. Členité Štýrsko lze rozdělit na rovinaté Podráví a Pomuří, Dolní Posáví (Kozjansko, Posotlí), hornické Zasáví, Savinjsko s pohořími Pohorje a Posávská vrchovina.
Třetí dělení vychází z politického pohledu na správu země a vznikl vlastně teprve po vyhlášení samostatnosti Slovinska r. 1991. V dalších letech byl však ještě několikrát upravován, je upravován dodnes a patrně ještě může doznat některých změn. Jde o systém dělení na malé samosprávné územní jednotky, zvané občiny. Od r. 2006 se jejich počet ustálil na 210. Slovinci žádné jiné vyšší územně správní celky nemají.
|
|
|
Poslední fungující dělení země vzniklo z potřeby reagovat na požadavky Evropské unie a utvořit větší krajové celky, které se stanou tzv. statistickými regiony EU (tzv. regiony NUTS). Těch bylo ustanoveno 12: Pomuří, Podráví, Korutany, Savinjsko, Zasáví, Dolní Posáví, Jihovýchodní Slovinsko, Centrální Slovinsko, Goreňsko, Notraňsko a Kras, Goricko a Pobřeží.
Od počátku přístupových rozhovorů o přistoupení Slovinska do EU se slovinskou politikou táhne diskuze o faktickém rozdělení země do krajů, jak to známe např. od nás. Fakt, že se slovinští politici dosud na žádném způsobu krajového uspořádání neshodli, odráží skutečnost, že jsou s funkčností stávajícího systému občin v zásadě spokojení. Sám systém se jeví jako funkční a reálná potřeba po mezistupni krajů - navzdory probíhajícím diskusím - nenastala.