Slovinské menšiny
Slovinci rozlišují své menšiny na dvě skupiny, a to na menšiny autochtonní a novodobé. Autochtonní menšiny představují obyvatelstvo usazené na zdejším území odedávna. Tyto menšiny bývaly tři, italská v Přímoří, maďarská ve východním cípu země a především početná menšina německá (tzv. Kočevští Němci), která byla výsledkem migračních procesů ve středověku. Novodobé menšiny tvoří příslušníci národů, kteří se na toto území přistěhovali ve 20. století. Tento rozdíl se odráží také v právním postavení obou typů menšin.
|
|
|
Italové ve Slovinsku jsou soustředěni do pobřežních měst zejména Koperu, Piranu a Izoly. Jejich počet se udává na 2.258 a je prakticky neměnný. Ještě před r. 1954 byli ve zdejších městech většinovým obyvatelstvem, zatímco venkov byl v drtivé většině slovinský. Italové zde mají přístup do médií, mají své školy, spolky apod. Maďarové žijí rovněž soustředěni v národnostně smíšené oblasti při maďarské hranici. Jejich počet se udává na 6.243 a pozvolna se zmenšuje jak díky asimilaci, tak nízké porodnosti. Obě tyto menšiny jsou ve Slovinsku uznávány na nejvyšší možné úrovni včetně dvojjazyčnosti nebo zaručeného poslance parlamentu pro každou z obou menšin.
Na Kočevsku žili od počátku 14. století němečtí dosídlenci z Korutan a východního Tyrolska, které sem nastěhovali hrabata Ortenburgové. Žili tu prostým životem obyčejných sedláků a svou identitu a jazyk si uchovali až do 20. století. Ve druhé polovině 19. století se jejich počet udával kolem 28.000. Řada z nich se v době mezi světovými válkami vystěhovávala ze země z ekonomických důvodů, ale i pro politický útlak německé menšiny obecně. Roku 1940 jich bylo již jen 12.500. Po obsazení území Italy byli Kočevští Němci na základě dohody mezi Hitlerem a Mussolinim přesunuti do Posáví, obsazeného Němci. Po r. 1945 museli prakticky všichni Slovinsko opustit.
|
|
|
Z významných menšin minulosti nesmíme vynechat ani Židy. Na území dnešního Slovinska se ve středověku nacházelo několik ghett, zřejmě největší v Mariboru. Bohužel jako v jiných částech Evropy došlo i zde k pogromům a nakonec r. 1496 (Štýrsko a Korutany) a r. 1515 (Kraňsko) k definitivnímu vyhnání Židů.
Po druhé světové válce začal postupně klesat podíl slovinského obyvatelstva a naopak růst podíl přistěhovalců. Zejména po r. 1960 stoupá přistěhovalectví z ostatních republik bývalé Jugoslávie. V době před válkou v 90. letech se udával jejich počet u Chorvatů i Srbů na 54.000, muslimů 27.000.
Specifické postavení mezi menšinami mají Romové. Ti na území Slovinska přišli teprve nedávno, většinou až během 20. století z oblasti Balkánu. Jejich počet se spíše odhaduje někde mezi 9-12.000. Soustředěni jsou zejména v Zámuří, Bílé krajině a na Doleňsku.