Demografické procesy z pohledu obcí
Demografické procesy, které lze pozorovat ve Slovinsku na úrovni sídel, lze v mnohém přirovnat se situací u nás. Podobu menších obcí výrazně utváří krajina. V řadě hornatých regionů, zejména v předhůří Alp, převládá typ osamocených jednotlivých usedlostí, samot (např. Škofjeloško hribovje), případně zde jednotlivé usedlosti utvářejí malé osady kolem 10 domů. V nižších pahorkatinách (např. Slovenske gorice) se zformovaly rozptýlené obce na hřebenech kopců s jednotlivými domy vzdálenými od několika desítek do několika set metrů od sebe. Nejrozšířenější typ jsou tzv. nahloučené obce, které se podle svého utváření a vzniku rozdělují na silniční obce vzniklé podél cest (protáhlého tvaru soustředěné obvykle podél jedné komunikace, probíhající středem obce), hromadné obce, které jsou utvářeny nepravidelným rozrůstáním různými směry a suburbanizované obce, která vznikají zejména v blízkosti měst. Tyto suburbanizované obce nejsou typické svým tvarem, ale zejména způsobem vzniku, který souvisí s urbanizačním procesem v blízkém městě, jeho rozšiřováním do prostoru, ale také rozšiřováním svého způsobu fungování a způsobu života směrem na venkov. Často dochází k napojování a srůstání s blízkou obcí.
|
|
Obec na hřebeni kopce |
Znakem slovinských měst je jejich malá velikost, neboť pouze Lublaň má více než 200.000 obyvatel. Přestože některá slovinská města existovala již v dobách starého Říma (Lublaň, tehdy nazývaná Emona, Celje-Celeia, Ptuj-Poetovio aj.), jejich dnešní půdorys vychází z jejich utváření během 13. a 14. století. Často vznikala na strategicky zajímavých místech, která umožňovala obranu, přestože většinou měla spíše než vojenskou funkci funkci obchodní. V 18. století postupně města odbourávala hradby a šířila se za hranice svých původních středověkých jader. Skutečný rozmach měst tu ale nastal teprve v 19. století se začátkem industrializace a zejména budováním železnice. Po 2. světové válce začal proces mohutného a trvalého stěhování lidí z venkova do měst, který trvá dodnes.
Slovinské obce jsou značně rozptýlené. Je jich mnoho (udává se celkový počet téměř 6.000), ale jsou poměrně malé. Druhým rysem je relativně nízký stupeň urbanizace - ve městech žije nižší podíl obyvatelstva než v jiných evropských zemích. Teprve po osamostatnění Slovinska dosáhl podíl městského obyvatelstva 50 % a dnes se pohybuje zhruba kolem 65 %. Má nejčastěji formu suburbanizace, tj. stěhování obyvatel z venkova nikoli přímo do center měst, ale na jejich okraj nebo do příměstských obcí, kde mohou současně sdílet výhody městského života a zároveň žít v klidnějším, přírodě bližším prostředí.
Zmíněné procesy včetně proměn v zemědělství, které bývalo tradičním způsobem obživy venkovského obyvatelstva, avšak dnes již není schopno mnohde zajistit dostatek příjmů, vedou k deagrarizaci venkova a postupné depopulizaci.