Slovinci v zahraničí
Poměrně značný počet Slovinců žije také mimo území vlastního Slovinska. Jednak jde o slovinské autochtonní menšiny na území sousedních států, jednak více či méně početné menšiny v zemích, kam Slovinci během 19. a 20. století odcházeli, ať už z ekonomických nebo politických důvodů.
|
|
|
Nejpočetnější slovinská autochtonní menšina žije v Itálii (počet se udává kolem 100.000 lidí), a to v oblasti Terstu, Gorice, Benátského Slovinska (sl. Beneška Slovenija), Cividale (slovinsky Čedad), Udine (sl. Videm) a v Rezijské a Kanalské dolině v Alpách. Postavení slovinské menšiny se v posledních letech výrazně zlepšilo, r. 2001 byl po dlouhých průtazích přijat zákon, který slovinskou menšinu chrání.
V Rakousku se nacházelo centrum někdejšího státu Karantánců v okolí dnešního Klagenfurtu. Jazyková hranice zdejšího slovinského živlu (sl. Koroški Slovenci) se postupně posouvala stále na jih a dnes leží už jižně od Klagenfurtu, který je však stále kulturním a společenským centrem dnešních korutanských Slovinců. Malá část rakouských Slovinců žije i ve Štýrsku, zejména v příhraničí u obce Gornja Radgona. Dnešní odhady počtu zdejších Slovinců se pohybují kolem 45.000 lidí.
|
|
|
Další autochtonní menšinu tvoří Slovinci v Maďarsku (sl. Porabski Slovenci), opět v příhraniční oblasti, tzv. Porábí. V podstatě jde o sedm vesnic a jedno větší městečko (Monošter). Dlouhá desetiletí byla tato oblast v téměř neprodyšné izolaci, což výrazně zhoršovalo pozici zdejší menšiny. První hraniční přechod do Slovinska tu byl otevřen teprve r. 1992. Velikost této menšiny se udává zhruba 5.000 lidí.
Hrstka autochtonního slovinského obyvatelstva žije také v Chorvatsku, zejména při společné státní hranici. Více je v Chorvatsku novodobých přistěhovalců, kteří však žijí spíše ve městech a jsou rozptýleni v různých oblastech země.
Slovinská emigrace
Slovinci patřili během posledních 150 let mezi země s největší emigrací. Odhaduje se, že v tomto období se odsud odstěhovalo více než půl milionu lidí. Podmínky masovému vystěhovávání nastaly v polovině 19. století se zavedením svobody pohybu pro rolnické obyvatelstvo. V té době šlo především o hospodářskou emigraci. Nejvíce se dotkla jihozápadu a severovýchodu země, tedy Přímoří, Zámuří a také Doleňska a Bílé krajiny. Emigranti odcházeli hlavně do zámoří (USA, Kanada), méně často do průmyslových oblastí západní Evropy (Francie, Belgie, Německo aj.).
|
|
|
Během 20. století se k hospodářské emigraci přidala ještě emigrace politická. Ve 20. a 30. letech se z Přímoří, které tehdy náleželo Itálii s represivním Mussoliniho režimem, odstěhovalo několik desítek tisíc lidí. Na konci druhé světové války z území Slovinska odešli prakticky všichni příslušníci zdejší německé menšiny a také na 18.000 lidí, nesdílejících názory a metody nového titovského režimu. V 50. letech dále v důsledku připojení Istrie k Jugoslávii odešla z pobřežních měst většina příslušníků italské menšiny.
Nejpočetnější je slovinská emigrace v USA. Odhad hovoří o počtu kolem 300.000 již značně asimilovaných Američanů slovinského původu, většinou příslušníky druhé či třetí generace potomků emigrantů z doby před r. 1914. Jejich centrem je zejména Cleveland. V sousední Kanadě žije kolem 35.000 lidí se slovinskými kořeny.
Početná je také emigrace v Argentině (asi 30.000 lidí), kteří sem přišli v důsledku dvou vystěhovaleckých vln, nejprve před 2. světovou válkou protifašistické a po ní také protikomunistické. V celé poválečné době byla velmi aktivní, vyvíjela politickou, ale i kulturní činnost.
Další početnou slovinskou menšinu najdeme v Austrálii (25.000 lidí), z evropských zemí pak v Německu, ale také v Chorvatsku (rovněž kolem 25.000 lidí, kteří sem většinou přišli za prací v době bývalé Jugoslávie).