Surovinová základna
Slovinsko není, co se nerostného bohatství týká, příliš bohatou zemí. Navíc řada surovin zde byla hojně těžena již od středověku a zásoby jsou tak dnes hodně vyčerpané. Druhým faktorem, ovlivňujícím dnešní stav využívání surovinové základny, je rentabilnost dobývání surovin. Kvůli propadu cen bylo například utlumeno dobývání rtuti v idrijských dolech nebo naleziště kaolinu v obci Črna pri Kamniku.
Hojné jsou zásoby a využití těžby různých druhů kamene, zejména pro stavební účely. Kamenolom Podpeč byl otevřen už Římany při stavbě Emony. Také později odsud dodávali kámen na významné lublaňské stavby, např. Plečnikovu Národní a univerzitní knihovnu či jeho kostel sv. Michaela v obci Črna vas u Lublaně. Na Krasu se hojně těží vápenec (Sežana, Dutovlje, Nabrežina aj.).
V 19. století v souvislosti s rozvojem železniční dopravy nastal velký rozmach těžby uhlí, zejména hnědého. Jeho naleziště jsou na mnoha místech Goreňska, Korutan, ale především Posávské vrchoviny (Trbovlje, Hrastnik, Zagorje ob Savi aj.). Jeden z nejvýznamnějších dolů je důl na lignit ve Velenje (od 1887), který dnes zásobuje především největší slovinskou tepelnou elektrárnu v nedaleké Šoštanji. Zejména v Posáví způsobovala těžba velké ekologické obtíže, dnes je těžba v řadě těchto dolů utlumována, což následně vede k problémům s nezaměstnaností. Funkční je ještě důl Trbovlje-Hrastnik, nicméně také u něj se počítá s útlumem cca do roku 2015. Zde těžené uhlí slouží zejména potřebám elektrárny Trbovlje.
Poněkud odlehlou průmyslovou oblastí je Mežická dolina v Korutanech, kde je využíváno jednak uhlí (Leše), ale také železná ruda (Strojna), zinek a olovo (Mežica), nicméně řada těžebních i zpracovatelských podniků je dnes již uzavřena.
Železná ruda byla další hojnou surovinou především na Goreňsku a v Korutanech. Existovala zde řada menších dolů, přičemž většina byla zavřena již na počátku 20. století. Rovněž jejich význam byl vždy spíše oblastní. Největší rozmach zaznamenala těžba železné rudy především po 2. světové válce, kdy měla metalurgie v průmyslu vůdčí roli. Pak však v 70. letech nastala krize, celosvětový pokles cen a nárůst nákladů znamenaly úpadek odvětví. V 90. letech 20. století byl uzavřen také uranový důl Žirovski vrh.
Jestliže již zásoby kovů nejsou využívány, má naopak Slovinsko ještě využitelné zásoby nekovových rud.
Jednou z nejvýznamnějších rud, které se ve Slovinsku dobývaly, je rtuť. Již roku 1490 byla tato surovina objevena v městečku Idrija, záhy byl zbudován první důl a Idrija se stala vedle španělské Almadeny největším rtuťovým dolem v Evropě. Důl byl nejprve v soukromých rukou, posléze od r. 1575 byl majetkem rakouského státu, r. 1607 získal právní samostatnost a město postupně ještě celou řadu dalších výhod (právo tržní, městská práva aj.). Ještě do první světové války je Idrija jedním z nejvýznamnějších slovinských měst. Důl má na 700 km chodeb v 15 podlažích, dnes je využíván spíše turisticky jako muzeum těžby.
Ložiska zemního plynu v Zámuří Slovinci využívají spíše okrajově (tvoří celkově 0,5 % podíl spotřeby zemního plynu ve Slovinsku), jediná rafinérie je Trimlini u Lendavy společnosti Nafta Lendava. Část zemního plynu je sem dovážena z Ruska a část z Alžírska (přes Itálii).
Řada surovin se dnes musí do Slovinska dovážet, podíl cizích zdrojů tvoří asi 55%.