Goricko Goriško
Goricko bývalo přirozeným regionem, obývaným Slovinci i Italy a dlouhá staletí ovládaným gorickými hrabaty. Jeho centrem bývala Gorice (ital. Gorizia), která však připadla po 1. světové válce Itálii. Po r. 1945 byl tento region rozdělen hranicí na italskou a slovinskou polovinu. Slovinci si proto museli vybudovat nové centrum Nova Gorica (14.600 obyv.). Právě tady se stýkají údolí Soči a Vipavské údolí. Nová Gorice je významný dopravní uzel mezi Itálií a Slovinskem - je tu několik hraničních přechodů a železniční odbočka do Itálie. Ve městě funguje divadlo, muzeum a univerzita, vycházejí tu noviny Primorské novice. Technickou památkou je nedaleký solkanský železniční most s obloukem dlouhým 85 m, který byl v době vzniku největším v Evropě.
Do r. 1500 byla celá zdejší oblast vlastnictvím Gorických hrabat, po jejich vymření připadla Habsburkům. V l. 1860-1918 se tu nacházela samostatná provincie Goricko-Gradiščansko. Během 1. i 2. světové války utrpěl kraj velké škody. Podle rappalské smlouvy (1920) připadlo toto zemí Itálii, po 2. světové válce jí byla Gorice přiřknuta opět.
|
|
|
Na okraji Nové Gorice leží na kopci františkánský klášter Kostanjevica, postavený r. 1625. Jeho pozoruhodností je krypta kostela, v níž jsou pochováni někteří francouzští králové z dynastie Bourbonů (mj. předposlední francouzský král Karel X.). Nedaleko odsud směrem na Ajdovščinu je renesanční zámek Kromberk postavený asi mezi l. 1607-15 hrabaty Coronini. Dnes jsou tu vystaveny sbírky Gorického muzea. Goriška Brda jsou vynikajícím vinařským regionem s výrazně středomořským klimatem. Leží tu renesanční zámek Dobrovo, postavený kolem r. 1600. Na hradě je od r. 1991 výstava grafik malíře Zorana Mušiče.
Vipavsko
Vipavské údolí je také vinorodným regionem s kvalitními červenými víny, např. Merlotem. Údolí je poměrně teplé, už totiž patří do oblasti submediteránského podnebí. V zimě zde fouká velmi silná bóra.
Údolí mělo strategický význam již za Římanů, ale najdeme tu i pozoruhodné památky středověké - hrad Vipavski križ nebo renesanční zámeček Zemono. Vstup do údolí z jihu začíná u krasové pláně Nanos, vysoké kolem 800-1200 m a cca 10 km dlouhé.
|
|
|
Jedním ze dvou větších měst v údolí je Vipava. Sídlí tu větší firma, produkující vína. Najdeme tu také biskupské gymnázium. Nejstarším ze zdejších hradů je ve 12. století nad městem postavený Starý hrad. Pod skálou jsou také přírodopisně zajímavé krasové vývěry řeky Vipavy. Na hlavním náměstí stojí barokní zámek rodu Lathieri. Tato rodina si nedaleko nechala postavit také pozoruhodný lovecký zámeček Zemono (1689) s arkádami a cennou freskovou výzdobou.
Největší město Vipavského údolí je Ajdovščina, ležící pod okrajem Trnovského lesa. Staré jádro se skládá z hustě nahloučených stavení, jak vznikala uvnitř někdejších městských hradeb. Stávala tu pozdně římská pevnost, z níž se část hradeb a lázní dochovala dodnes. Pevnůstka sloužila jak obraně Říma před Germány, tak sehrála důležitou roli při bojích mezi císaři Theodosiem a Eugeniem. U Zemona se odehrála bitva mezi oběma rivaly, která definitině potvrdila rozdělení Říše římské na západní a východní část. Do dějin Slovinska se významně zapsala ještě jednou, a to 5. května 1945, kdy tu byla jmenována první slovinská vláda na osvobozeném území. Pocházejí odsud dva významní malíří, Veno Pilon, který má ve městě galerii, a barokní Anton Cebej.
Ve vsi Vipavski Križ, která je dnes památkově chráněna, se nacházel kapucínský klášter, v němž působil významný barokní kazatel Janez Svetokriški.