Kláštery ve Slovinsku
Kláštery byly ve středověku významná centra náboženského, ale i kulturního života. Odsud se šířilo křesťanství, tady vznikaly knihovny, přepisovaly se staré rukopisy.
Nejstarším klášterem na slovinském území je klášter Stična. Byl založen členy řádu cisterciáků r. 1132 na Doleňsku nedaleko městečka Ivančna Gorica. Klášter měl nesmírný kulturní význam, protože zde po nějakou dobu fungovalo skriptorium a iluminační dílna.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Druhým klášterem řádu byla doleňská Kostanjevica na Krki (založen 1234). Jeho kostel se inspiroval v této oblasti vzácnou francouzskou burgundskou gotikou. Dnes zde sídlí galerie umění 20. století (F. Kralj, T. Kralj, B. Jakac aj.)
|
|
|
|
|
|
Druhý nejstarší klášter ve Slovinsku byl benediktinský klášter Gornji Grad v Horní Saviňské dolině, založený jen o pár let později než klášter ve Stičně (1140). Benediktini sem přišli z klášterů v dnešních rakouských Korutanech.
Třetím řádem, který se ve Slovinsku usadil, byli kartuziáni. Od ostatních se liší důrazem na poustevnický způsob života v přísné klauzuře, přesto se museli podílet také na duchovní správě v oblastech, kde působili. Nejstarším řádovým klášterem je kartouza Žiče (založený 1165), který je dnes bohužel v rozvalinách. Vedle něho později vznikly ještě kartouzy Jurklošter (1174), Bistra (1260) a nejmladší v doleňském Pleterje. Tato pleterská je jediná, která dnes slouží svému původnímu účelu. Kartouza Pleterje byla založena r. 1403, nicméně již o století později počet řeholníků poklesl tak, že kartouzu předali jezuitům. Za Josefa II. byl klášter zrušen a chátral. Na konci 19. století se sem ale kartuziáni znovu vrátili, klášter opravili a vybudovali nový kostel. Z původního kláštera zůstal jen gotický kostel, který je jedinou veřejnosti přístupnou částí kláštera. Klášter Bistra u Vrhniky je dnes sídlem Národního technického muzea.
|
|
|
Období vrcholné gotiky zrodilo řeholní řády, spjaté s městským životem. Jednak to byl kazatelský řád dominikánů, jednak žebravý řád františkánů (a jeho větve minorité, klarisky). Ve městech působí také rytířské řády - křižovníci (Lublaň) a maltézští rytíři. Do Slovinska přišly tyto řády 1. pol. 13 století.
Minorité byli usazeni mj. na Ptuji, v Kostanjevici u Gorice (od 1810), v Lublani, Novém Městě (1469), Kamniku (1493), Mariboru, Nazarje aj. Dnes mají celkem 14 klášterů a 2 kláštery v USA, ale také tři národnostní a kulturní centra u Slovinců v Austrálii.
Dominikáni působili mj. na Ptuji, kde r. 1230 vznikl jejich první klášter ve Slovinsku. Další měli mj. Novi Klošter pri Polzeli (1451) či Koper. Ženská větev řádu sídlila ve Studenicích (1237), Velesovu (1238) a Radlje ob Dravi (1251). Za Josefa II. byly všechny zrušeny. Dnes řád spravuje jen dvě farnosti (Žalec a Petrovče).
Na sklonku 16. století přišli do Lublaně jezuité a založili kolej u dnešního kostela sv. Jakuba. V Lublani provozovali lyceum (1597), které bylo základem pro studium teologie např. ve Štýrském Hradci. V polovině 17. století tu studovalo kolem 700 dětí, na počátku 18. století už 900. Od r. 1757 působili také v Mariboru, od r. 1631 v Gorici (zdejší kolej získala posléze status univerzity) a Celovci (1604). Řád byl zrušen r. 1773, jezuité se ale do Slovinska vrátili r. 1870. Začali si budovat nové sídlo na lublaňských Poljanách. R. 1932 se vrátili i do Mariboru, odkud je však za války vyhnali Němci. R. 1949 byl celý komplex u sv. Josefa na Poljanách zkonfiskován a jezuité buď uvězněni nebo internováni na polorozbořeném Bogenšperku (až do r. 1964). Mezi l. 1980-2009 žili v řádovém domě na Poljanách, od r. 1982 spravují také původní farnost u sv. Jakuba v centru Lublaně.