Slovinská lidová architektura
Základní charakter krajiny, obydlené člověkem, člověkem přetvářené a antropomorfizované, odrážejí především lidské příbytky. Ty jsou prvkem, který člověk zasazuje do krajiny, a místem, kde se protínají lidské životní, sociální, kulturní i hospodářské potřeby. A opačně se v jejich podobě odrážejí podoby lidských životů, atmosféra, v níž jsou žity.
Právě poslední vývojová fáze lidové architektury od konce 18. do počátku 20. století začala odrážet nejen prostou funkčnost, ale také estetické renesanční harmonické vztahové ideály jednotlivých částí stavebního celku. Venkovské stavby se staly architekturou.
Bovecko
Podoba venkovských domů v severozápadním koutě Slovinska je poměrně jednoduchá, masivní, založené na silných kamenných základech. Střecha je velmi vysoká, nese dřevěnou krytinu. Ostění oken je světlé, bílé a hladké, střecha jaksi mlčenlivě šedá.
 |
|
|
Jiný typ domu v podélné orientaci může nést v průčelí dřevěné schodiště s pavlačí, kterou kryje prodloužený okraj střechy. Z pavlače se vchází do obytné části domu, pod ní jsou vstupy do hospodářské části budovy.
Domy nenesou žádné specifické zdobné prvky, dominuje jim prostá a přísná jednoduchost a strohost.
Přímoří, Kras, Goricko
Už od oblasti dolního Posočí se podoba domů začíná měnit. Samoty alpského světa vystřídaly nahusto nahloučená stavení v křivolakých ulicích.
Typickým stavebním materiálem pro Kras i Přímoří je zejména zdejší kámen, který je základem stěn, sloupků, schodišť či nosných konzolí. Tyto kameny na zvýrazněných místech se staly prostorem pro dekorativní kamenickou výzdobu, ornamentálními prvky, nápisy, znamení aj. Neomítnutý kámen často tvoří také typický vzhled vnějších fasád domů.
Centrem těchto domů je prostorná kuchyně, která je hlavní společenský, pracovní i komunikační prostor domu. Zvenčí pak potvrzuje centrální roli kuchyně výrazný komín, zakončující otevřené ohniště v domě.
 |
|
|
Typickou zdejší střešní krytinou jsou hnědočervené půlkruhové tašky, kryjící střechu s nízkým sklonem, fasády často dotvářejí různé kamenické či malířské zdobné prvky.
Zdejší terasy a mírně zvlněná návrší charakterizují výsadby vinné révy, která se často pne i po různých konstrukcích na fasádách domů.
Směrem k jihu k moři se vesnice ještě více zhušťují, často naznačují až jakýsi obranný charakter (není divu, Turci, řádili i zde) a provázanost domů dává vsím až vzhled města (Štanjel).
Idrijsko a Cerknovsko
Svět hlubokých a úzkých údolí předalpského světa, vzdáleného od většiny větších center a dopravních uzlů, je jen řídce obydlen, větších obcí je málo, spíše jsou to jednotlivé samoty, ležící na příslunných úbočích kopců.
Domy mají výraznou vysokou patrovou fasádu obrácenou ke slunci a vysokou sedlovou střechu. Fasáda je jednoduchá, většinou čistě bílá, s poměrně malými okny bez ozdob. Domy působí dominantně a monumentálně.
 |
|
|
Tento typ venkovského stavení našel uplatnění také jako městský dům v Idriji. Stavěli je majetní obchodníci či řemeslníci. Funkce chléva či podkroví se mění a stává se z něj skromný nájemní hornický byt. Mohlo zde být až osm bytů, v každém poschodí po dvou. Centrální prostor domu bylo schodiště, obklopené v jednotlivých patrech klenutými kuchyněmi.
Škofja Loka a okolí
Okolí řeky Sory s centrem ve městě Škofja Loka navazuje podobou kopcovité krajiny na nedaleké Idrijsko. Není proto divu, že i domy jsou si velmi podobné, bílá fasáda s malými okny, výrazná vysoká sedlová střecha, krytá dřevem nebo cementovou krytinou.
 |
|
|
Výjimečnými činí domy v této oblasti častá malířská výzdoba, vycházející z barokní malířské tradice. Měla nejrůznější charakter od barevných ornamentálních ozdob po velmi náročné figurální obrazy s motivy světců či biblických scén.
Slovinský alpský dům
Oblast velehorského Goreňska a Posávské roviny mezi Julskými a Kamnicko-Savinjskými Alpami dovolila utvářet vsi spíše roztroušeně na stráních údolí. Domy jsou často rozměrné, patrové, podélné. Zdi jsou kombinací kamene a dřeva. Zakončuje je dřevěná nadstavba a strmá, dvojitě lomená střecha, krytá dřevěnými šindely nebo cementem. Střecha bývá často prodloužena nad půdorys domu a kryje dřevěné pavlače (slovin. ganke) či balkony.
Na kamenných i dřevěných prvcích najdeme barokní i postbarokní výzdobu, která odrážela bohatnoucí a vyspělý region.
 |
|
|
Lublaňská kotlina
Příznivé podnebí, úrodná rovina, výhodná poloha, to vše se odrazilo také na podobě venkovských stavení. Často vznikala podél cest, mají proto také podélný půdorys, může se objevit zvýrazněná vstupní část. Domy jsou spíše nižší, přízemní. Střecha je strmá, krytá taškami. V čelní části bývá prolomena výrazným vikýřem (slovin. frčada), který se stává součástí průčelí, se střechou pravoúhle navazující na hlavní hřeben. Domácí barokní tradice se odráží ve výzdobě domů, která je právě zde ve srovnání s ostatními oblastmi poměrně bohatá i kvalitní.
|
|
|
|
|
|
Bílá krajina
Právě zde se přes dlouhá staletí od tureckých ataků dochoval typ venkovských statků, zvaný bělokrajinský dvůr. Jeho dispozice jakoby se více podobala malé pevnosti než zemědělské usedlosti. Jednotlivé stavby i se zdmi utvářejí uzavřený, zvenčí obtížně přístupný celek. Vstup do jednotlivých objektů je možný pouze z vnitřního nádvoří, které je spojené s vnějškem mohutnými dřevěnými dvoukřídlými vraty. Skromné, prakticky nezdobené, nízké stavby domů vycházejí z podobného typu doleňského a kočevského.
|
Posáví a Savinjsko
Doleňsko představuje jen mírně kopcovitý region s vhodnou polohou pro hustější osídlení. V rovinatějších částech se používal lublaňský typ podélných staveb s výrazným vikýřem, v kopcovitějších oblastech se ve svazích stavěl typ se sklepem nebo chlévy pod obytným poschodím. Vesnice zde obývali různé sociální skupiny obyvatel, časté byly také skromné dřevěné domy. Dodnes se ale dochovaly jen ty zdobnější, budované majetnějšími venkovany. V odlehlejších oblastech domy pouze odrážejí možnosti jejich obyvatel, jsou skromné a jednoduché.
V architektuře Posáví, údolí Savinje a okolí Celje se odráží hospodářský rozvoj regionu. Objevují se dělnické domy s minimem výzdoby, jen s prostými, čtvercovými obytnými prostory.
Ve výzdobě domů se tu kříží vlivy lublaňské u kamenických dekorací, štýrské či chorvatské u řezbářských či malířských prvků.
Korutany
Úzká a především odlehlá údolí řek Mežice, Mislinje a Drávy i osamocené usedlosti ve vyšších polohách tvoří často větší komplex budov, z nichž ta hlavní, obytná, leží na výraznějším místě a je zdůrazněna také svou mohutností. Leží na kamenných základech, ostění v nadstavbě je také kamenné nebo dřevěné. Šedá dřevěná šindelová střecha je široká a strmá s typickými otvory pro větrání. Právě střecha je u tohoto typu staveb typický a charakterizující element.
Co v této oblasti překvapí, jsou estetické důrazy na výrazné části domu, vazby trámů, sloupky, dřevěná zábradlí či fasádní otvory.
 |
|
|
Podráví a Pomuří
Oblast mezi Drávou, Halozemi a Pomuřím tvoří úrodná rovina nebo vinorodná pahorkatina. Obce rozložené podél cest i ty roztroušené po kopcích se skládaly bez výjimky pouze z dřevěných domů. Otesané klády byly omazané jílem, nabílené vápnem a střechy byly kryté silnou vrstvou slámy. Většinou měly podélný obdélníkový tvar, řidčeji tvar písmene L nebo dokonce U.
V polovině 19. století byla zakázána stavba dřevěných domů, začalo se tedy stavět z cihel. Stavby byly sice o něco prostornější, ale přesto vycházely ze zaběhaných domácích modelů.
|